ti kteří mě již znají se určitě nediví, že mé stránky voní Indií. Indii jsem navštívila téměř čtyřicetkrát a vždy jsem tam byla hluboce šťastná nebo také velice nešťastná. Kdybych znala emoci, která se nazývá nenávist, napsala bych INDIE? NENÁVIDÍM A MILUJI.
Ale k nenávisti nikdy nebyl důvod. Je to v jinakosti. Všechno je jiné a všechno je možné. Ale stále více chápu i když nikdy si nedovolím i říct, že tuto zemi znám. Procestovala jsem křížem krážem od Kaniyakumari na samé špičce, kde se setkávají tři moře, až po Nepál. Jednala jsem s byznysmeny, vědci, lékaři, svatými muži, žila u prostých lidí i v luxusních hotelech. Všude jsem se setkávala až s nepochopitelnou vstřícností, důvěrou i respektem. Protože vím, že Indové na rozdíl od nás v západních zemích, ještě neztratili intuici, vysvětlovala jsem si to tím, že vycítili jak je mám ráda. Ale další vysvětlení mi přečetl z mého minulého života v Indii nádí v Knihovně palmových listů. A to je moje tajemství. Veliké tajemství. Jsem šťastná a mám k tomu důvod. Už vím, proč jsem se narodila v Evropě a jaký je můj úkol v tomto životě. Řekl mi, že se musím opakovaně do Indie vracet, abych se naučila co musím umět ke splnění úkolu. Nestačím se divit, jak skládanka mého života do sebe zapadá. Není pochyb, musím tomu věřit a omlouvám se dodatečně za pochybnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat